Nechápu, proč to pořád tak bolí...proč se tím trápím i po takové době...I když bych chtěla jít dál, tohle mně pořád drží...Jedna velká láska (jestli se to tak v 15-ti letech dá nazvat) mně dostala a polapila mně loňské léto. Byly to nejkrásnější chvíle snad za celý můj život. Ten mladík byl první věc, na kterou jsem myslela hned po probuzení a poslední věc, na kterou jsem pomyslela než jsem usnula. Myslela jsem si - jak naivně - že tak je to i z jeho strany. Bohužel, na konci prázdnin - jak už to bývá - prázdninová láska skončila větou ,,nevím co chci" a tím mi zlomil srdce. Několik dnů jsem nebyla schopná bavit se s kamarády, číst si, sledovat televizi, prostě nic. Přišlo mi tenkrát, že nemám nic, že jsem o všechno přišla. I teď po zhruba 8 měsících mi to přijde jako velká hnisavá rána, do které když se šťouchne, začne znovu bolet a otevře se...Chtěla bych se znovu zamilovat, ale mám tak strašný strach, strach z toho, že to dopadne stejně, a já už tu bolest nechci zažít...Ale na druhou stranu toužím po krásných chvílích v něčím objetí, po horkých polibcích a společném povídání i mlčení...Proč toužím po něčem, co skončí bolestí?

Poslal(a): Jaňule, 18.5.2011