Někdy vám k zamilování stačí i jenom sedět vedle někoho, cítit jeho teplo vedle sebe, tiše se držet za ruku a zírat na hvězdy, a vědět že ten člověk je tam na tom místě právě jenom s vámi, vědět, že tam chce být jenom s vámi. Jeho přítomnost je okouzlující a magická, učaruje vám a vy máte znenadání nutkání ho políbit. Tento polibek je sladký, sladší než kterákoli čokoláda na světě. Nikdy nemůže začít něco tak romanticky jako právě takto, žádný vášnivý úlet nevynahradí sezení a vychutnávání si přítomnosti toho druhého. Bohužel, tohle se stalo mně. Zamilovala jsem se jenom díky krásnému pocitu, že vedle sebe někoho mám. Díky jemným polibkům, které ještě nebyly náznakem nějakého vztahu. Ale stejně, všechno krásné jednou skončí, a ani tohle nemohlo dopadnout jinak...už několik měsíců se léčím z této lásky a pořád se nemůžu vyléčit, nebo snad ani nechci.

Poslal(a): Jaňule, 19.5.2011