Vstávám, čekám a jdu,
sedím, myslím a kreslím,
život mezi řádky čtu,
a zahanbil se štěstím.
Vítr do plachet se opírá,
rozbouřené modré moře,
nabroušené zuby a nože,
po hlavě skáče a oči zavírá.
Když vidím tebe jen,
mráz po zádech běží,
a tak taky den co den,
beru bezradného pěšce věží.
V ruce držím dvě esa,
soupeř má krále a dámu,
přesto mi srdce plesá,
a pro další kartu sáhnu.
Uvnitř sebe zbraň nabitá,
v hněvu a žalmu,
je moje láska zabitá,
a sám sebe klamu.
Ve špatný čas,
na špatné místo,
vím, že to přijde zas,
chci mít v hlavě čisto.
Padající sníh a zima,
májová láska kvete,
je to vždycky prima,
když štěstí k sobě zvete.
Závodíme spolu,
proč proti sobě stát,
někdy nahoru a pak dolu,
ale nikdy se nevzdát.
Vůni květů cítím,
noční hvězdy vidím,
za své hříchy se stydím,
jednou štěstí chytím.
Letím pryč do dáli,
protože tady blábolím,
hrdý na to, jak mě brali,
loučím se s okolím.

Poslal(a): James992, 8.8.2011