Přála bych si, aby padal sníh.

Velké vločky bílého prachu, který pokrývá zelenou krajinu.

Studí, je mokrý, je zima, je mráz, zimu nemá každý rád..

Koukám se ven a představuji si, jak z nebe padá sníh,. Vločka za vločkou kreslí do vlasů..

Třpití se, jsem jako v kouzelné pohádce, která nemá konce.. Kráčím k ledové královně, bez ohně..

Proč se všichni schovávají, před mrazem utíkají?

Dívám se na malé děti, co ve sněhu dovádějí, navzájem se koulují, smutek mezi nimi není..

Rodiče a děti sáňky berou, nasednou a kopce i na bobech sjedou..

Dívám se.. Na tu radost, na tu zář.. I když mám zmrzlou tvář..

Potají si přeji být mezi těmi dětmi,.

Jako kdysi, kdy jsme brali sáňky, boby i talíře a jezdili nahoru, dolů chodili promrzlí domů.

Zmrzlý jsme domů přicházeli, čaj si dělali, do peřin sedali, čaj vypili a během malé chvilinky jako neviňátka usnuly..

Poslal(a): Matty, 9.9.2011