Když jsem tě poznala.. ,nevěřila jsem ,že by mě mohl někdo tak oslnit ... dal jsi mi směr , důvod proč byl svet krasnější ,.. zamilovala jsem se ,ale přitom jsem se bála, že bych mohla zase nekoho ztratit , proto jsem se chovala spatne .. radeji te od sebe odhanela , protoze to bylo pro me mnohem lehci .. uvnitr sebe jsem dusila lasku k tobe ,.. dusila ji ,aby se nedostala na povrch. Ted uz to bude rok , za par dní bude i den ,kdy jsme se potkali ..kezby to slo vratit zpet , kezby to slo vse vratit zpet , .. ted uz bych vedela ,ze jsi pro me dulezity a zalezí mi na tobe . . udelala bych vse aby sel vratit cas . Ale co je ted ? Ted muj pocit me zžíra zevnitr a ríká mi "On bude stastný s jinou,..ty si ho nezaslouzís" ..ano..tohle prave ted je v me hlave..bojuji s tím , nechci se vzdát ..ale pritom padám . Pohlcuje me druhé já . Chtela jsem ti dat své já , a neco nase , je to blaznive ,..ale zamilovaní delají blaznívé veci , ..s tebou se muj svet otocil , .. bohuzel jen muj .. nevazila jsem si toho co jsem mela a ted ? Mi zustalo jen psaní ... Rozloucím se , bolí to .. vzpomenu si jak jsme se smali a kazde opousteni a hadky .. sakra ..boli ..klidne bych se upsala dablu ..aby jsi se predemnou jeste jednou ukazal a já ti mohla ríct "Miluji Te Jirko" .. snazím se to vse vypsat .. jeste ted te vidim..vím,ze kdyz jsi odesel .. zustal kousek ve me tebe ... uz to nikdy nebudu Já ... Nejde to vratit,..ani kdybych si to prala ..ani kdybych prosila . TY A JA Jiricku ... Preju si stejne i nadale,..

Poslal(a): Sofie, 3.11.2011