Jsem bezradná a nevím co mám dělat. Mám nepořádek v hlavě a pocit, jako bych umírala. Pořád musím myslet na dávnou lásku, ikdyž jsem teď opravdu šťastná.
Bolí to. Pořád mě bolí ty chyby, co jsem způsobila. Pořád se sama sebe musím ptát: „Proč jsem byla taková, ikdyž jsem ho milovala?“ „ Mělo se to stát?“ Pořád se mi v hlavě prolínají věty „Miluji tě“ „Budeme kamarádí.“ v kavárně U Mozarta „BUDEME SPOLU NAVŽDYCKY“ Nenávidím tyhle věty!
Ublížila jsem spoustu lidem. Jemu, sobě, kamarádům....
Pořád nemůžu uvěřit tomu, že už je to opravdu konec.
Už to bude skoro rok, co jsem Miru potkala. A budu se neustále opakovat, jak jsem ho nejdřív nechtěla. Možná....možná to tak mělo zůstat a v mém srdci by teď nebyla díra, kterou dokáže zaplnit jen On.
Proč jsem si sakra slíbila, že na tohohle kluka NIKDY NEZAPOMENU?! Ach Vinci, pomoz mi :(

Poslal(a): Lulu, 5.12.2011