Někdy mi připadá, že je život jako běh tam a zpšt… a to Tam je pro každého z nás různě daleko a jiným směrem. Tam není místo ale okamžik, kdy si uvědomíme právě to, že Tam není místo ale právě tento okamžik uvědomění, že smyslem není doběhnout Tam, ale vrátit se zpět. Jen málokdo však zná, kterým směrem je zpět o kdy a odkud vyběhl…

Kde je Tvé Tam?

Vím jen, že náš start byl společný a čím blíž jsme zpět, tím víc máme k sobě blíž.

Jen nechápu, proč jsme tedy vůbec vybíhali… Možná jen pro to neznámé Tam… proto, abychom zjistili, že na startu je vše, co jsme kdy potřebovali a nemá smysl chtít víc,… možná jen proto, že jsme prostě mohli…Smutné. Ale možná až se vrátím, bude mi jedno.

A co když se rozhodnu vyběhnout znova?... jen nezapomenout nezapomenout, kde leží start, abych si nemohl vymyslet žádné Tam a tak svůj běh ničím nepodmiňoval.

Nejdřív se ale musím dostat zpět a snad už nejsem daleko. A pak už jen nevyběhnout…

Poslal(a): Sir..., 8.12.2011