Nezapomenu na den,kdy jsem usedla do školních lavic, a spatřila Tebe,Tvé vlasy,modro-zelené oči které se na mě pronikavě dívali,je to jako včera,stejné pocity stejné vzrušení. Věděla jsem,že to Ty jsi ten kterého budu milovat. Každý den jsem se těšila do školy,na Tvůj pohled,věděla jsem že v něm je něco víc. Sehnala jsem si tvoje icq,a napsala ti..bušilo mi srdce jako zvon když jsi odepsal a já byla šťastná. Jeden den jsi přijel,povídali jsme si,smáli se..bylo to užasné vědět že exituje někdo s kým si rozumíte. Procházeli jsme se,daleko,koukali na hvězdy u mocné řeky. První polibek byl nádherný,v životě ve mě neprojelo tolik elektřiny jako v té chvíli. Nebo Tam byl kopec:D když jsem letěla vzduchem a spadla na tvrdé zemi. Když ses začal smát já musela taky. Ale byla jsem hloupá,hodně jsem toho zkazila,a ublížila ti. Jsou to dva roky,a moje srdce stále pro Tebe pláče. Proč?..Protože nejspíš jsi ten jediný kdo mě chápal,miloval a vážil si mě. Každý den jsem na Tebe myslela a myslím..je to to nejtěžší co jsem zažila,a nejbolestivější. Nikdy jsem nevěřila že láska dokáže tak moc bolet. Snad se jednou všechno spraví. A já se zase budu moct koukat na Tvé nadherné oči, objímat tě,a držet tě za ruku.

Poslal(a): Vendy, 14.12.2011