Jsem tady já a prázdná místnost,
přemýšlet nad tím co dala mi lítost
zdá se mi zbytečné.

Sedím a v hlavě mi myšlenky proudí,
můj naivní zkreslený svět se nezvratně hroutí.
Tak říkám jim: ,,Dost! Proč nenecháte mě snít
a krásný svět svých představ mít?!"
Snažím se přetrhnout tu jejich krutou nit...

Chci lásku..lásku jako z bázně, z filmu, nebo z románu..
Vedle někoho probudit se po ránu..
Taková zkutečnost pro mě ale není,
den za dnem se vše mění.

Já ale stále doufám a věřím, že je naděje
a ta prává láska mě najde a zahřeje..

Poslal(a): Mikronela, 14.12.2011