Proč to tak muselo být..Vím že si to asi nikdy nepřečteš ale proč to nenapsat a svěřit se aspoň někde. Proč si to udělal..Takhle si mě nezískal spíš naopak. A co s tím co cítím a věřím že to cítíš taky tu prázdnotu. Znáš písničku....lásku nezabiješ..Možná už máš svůj život a i když tě to bolelo hodil si to za hlavu a tak to mám udělat i já ale jak. Nejde to! Nemám na to sílu. Každý máme svůj život ale pořád mi moc scházíš. Pořád vidím naše poslední setkání, cítím tvé polibky na mých rtech, tehdy jsme nevěděli že je to poslední setkání. Ještě i po takové době ráno vstávám a vzpomínám, nejkrásnější ranní vstávání. Mám srdce rozbité na kousky a nějak se nechce léčit. Jsou chvíle kdy bych ti zavolala a slyšela tvůj hlásek, smích, chtěla bych zas držet tvé ruce ve svých tak moc mi to vše schází. Mám tolik otázek a žádné odpovědi, a to mě ničí. Možná to mě drží zpět..nechci to znovu otvírat. Je to pořád dokola a já nevím jak z toho ven a cítím že jsem jiná. Věřím že žádná setkání v životě nejsou náhodná a ty si mi převrátil vše na ruby. Ale proč? Pokud si v tom nevinně odpusť mi to, pokud si to udělal proto ať jsme spolu tak mi to napiš.Musíme si odpustit a žít dál!! Navždy budeš ten se kterým byli chvíle snem..

Poslal(a): :-@:-@, 21.2.2012