My dva my se skoro neznáme, ale ani při nejmenším nevíš, co ty pro mě po tak krátké době znamenáš!!!
Hned první den, kdy jsem měla možnost tě poznat, mi došlo, kdo přede mnou stojí.
ANO prozradily tě tvoje oči. Ani na vteřinku jsem neváhala a věděla, kam tě mám zařadit. Teď se tě však ptám…proč???
Proč jsme se jenom my dva museli poznat?… Ani nevíš, jak moc mi ubližuješ. Jen tím, že se na mě, když máme tu možnost být spolu, podíváš nebo jen usměješ. To všechno ve mně vyvolává neskutečné pocity. Pocity štěstí, ale zároveň smutku …. Nevím, jestli se mám smát, anebo plakat, ale jedno vím určitě. Vím, že si mi uvízl přímo tady --> ¦
Z jakého důvodu? Nechápu to. Asi mě nenávidíš, že mi tohle děláš. Ano, je to tak. A proto mě necháváš trápit se. Ono to strašně moc bolí. Ptáš se co? Tohle? být s tebou v jedné místnosti a vědět, že já tě nezajímám, že jsem pro tebe jen pouho pouhý vzduch. Ten neviditelný, který je pro nás nezbytný. To jsi ty pro mě. Nepodívat se alespoň jedenkrát denně na tvoji fotku, umřela bych. Jako bych umřela, kdybych nemohla dýchat. Ale taktéž asi brzy umřu, když nebudu moct být s tebou. Kéž bych tě nikdy nepoznala, ale to už nevrátím zpět! A ani nechci.
Kéž by se ty tvoje oči otevřely a viděly, že tě mám ráda. Ale tobě je to jedno. Máš před sebou miliony krásných dívek, ale já budu asi navždy neviditelnou. Jako bych si nezvykla. Ale i přes to všechno, co jsem napsala, ti děkuju za to, že jsem tě mohla poznat. Jsi úžasný a pro mě pořád budeš :*

Poslal(a): Tess_i, 7.4.2012