Byl sám. Snad rád by miloval, ale nedokázal to. Za sebe se schovával a život vedl nenápadný a prostý. Pak spatřil stín. Tak ho vábil, tak vyzýval svou tajuplností, že pln vzrušení jen za ním šel. Slepá záře a tajemno objalo jej. Se stínem začal žít. Stín byl jeho tichý kamarád. „Kdo jsi stíne?“ Často se ptával. Mlčení bylo mu odpovědí. Stín se mu zjevoval ve dne i v noci a on měl pocit, že je k němu připoután. Svázán divnou temnotou s otazníky v očích…v očích nekonečných. Stesk zalil srdce prázdnotou. Už nikdo si jej nevšímal.
„Nejsem vidět, jenom bloudím. Možná i v tvé duši se ukrývám. Kdo jsem? Stín…“

Poslal(a): Lily.., 19.4.2005