Sama nevím co vlastně očekávam, sedím, ležím, pospíchám... stále Tě v hlavě mám. Ať se snažím sebevíc nedovoluješ mi Tě opustit. Naivně čekám, že změní se to...přitom v hlouby duše vím, že zbytečně se utápím...Stále vidím Tě všude, tvé studánkové oči, tvou vůni, hlas to vše, dostal ses mi pod kůži...Bloudím v labyrintě snem, z kterého nejde vylézt ven

Poslal(a): Petuta, 18.1.2013