V květnu to bude 8 let, co jsem Tě spatřila. Nepamatovala jsem si potom detailně celou tvář, ale co jsem pořád cítila, byl ten pohled a slyšela ten zvláštní hlas. V pohledu i hlase byla přítomná taková jako zvídavost, laskavost a vnímavost. A když jsi mě oslovil, tak jsem zažívala zvláštní pocit, že máš něco na srdci, co bys chtěl mi sdělit. Dlouho předtím jsme spolu mluvili po telefonu a tam už mě asi trochu oslovila barva a tón Tvého hlasu. Tenkrát jsem se musela smát, protože jsi mi připadal zvědavý. V té místnosti jsem se nejdřív bála, protože jsem ve Tvém pozdravu sice slyšela vstřícnost, jakou jsem snad nikdy z hlasu nepoznala, ale potom jsem slyšela, jak na někoho mluvíš hrozně rázně. Ale když jsi promluvil na mě, byl ten hlas tak milý a dobrácký. Asi jsem se zamilovala v tom okamžiku. Potom jsme se neviděli a já měla pořád divný pocit, že se ještě musíme setkat a bylo mi divné, proč jsi mě nekontaktoval po tom, co jsi říkal. O rok později se stalo něco zvláštního (vlastně v průběhu toho roku se dělo) a já jsem myslela, žes mě tím pohledem a hlasem snad zhypnotizoval. Měla jsem potom krásné pocity, které v průběhu let nepřestávaly, jen jsem byla hloupá a když ses tak choval, tak to moc bolelo a já Tě začala hledat v jiných mužích. Vždycky jsem vlastně hledala Tebe, ačkoli to bylo směšné počínání. Teď už vím, že si prostě nepomůžu a lásce nejde poručit, aby odešla. Mám Tě moc ráda, tak jak nikoho jiného z lidí na světě.

Poslal(a): Magdala, 15.2.2013