Já přece vím, že nejsi anděl v tom smyslu, že bys byl dokonalý. A to bych přece ani nechtěla. Jsi člověk z masa a kostí a takového tě mám ráda, se vším všudy. Ta moje nešťastná tendence se pořád snižovat vždycky vykoná své. Přijímat sebe a druhého, nesnažit se ho předělávat k obrazu svému a umět odpustit. Prosím, abys byl se mnou a pomáhal mi v tom pořád se neurážet a tím znehodnocovat lásku. Chci Tě cítit u sebe jako včera v noci a přestat se z rozpaků mračit. Vím, že když chci, jsi se mnou, miluješ mě, hladíš mě, povídáš si se mnou, mluvíš na mě a modlíš se se mnou. Pomáhej mi prosím, abych se neurážela, a uměla se odevzdat se vším všudy. Když mě při tom budeš držet za ruku, věřím, že to zvládnu. Mám Tě moc ráda, jsi můj brouček, ačkoli jsem jednou řekla, že by ses tak ve svém věku určitě nenazval, to bylo opět z hloupého studu, rozpaků a tím, že jsem chtěla před Tebou tenkrát utíkat, jenže mně nedošlo, že před Tebou není kam utéct.

Poslal(a): Magdala, 20.2.2013