Někdo žije život pro sebe, někdo pro druhé
Někdo ho začne žít pro druhého a naplno ho s ním prožívá
Zamiluješ si ten život a už si neuvědomuješ ten svůj…

…až pak najednou zjistíš, že to není tvůj život,
že ho neovládáš a ovládat nesmíš, že máš kdesi život svůj,
život, který nefunguje bez toho druhého, a přesto fungovat musí,
život, který nemáš rád a nevidíš v něm smysl, ale víš, že ho hledat musíš,
život, který ti přijde zbytečný, nicotný a bez budoucnosti,
zkrátka život, který neumíš žít sám, nemáš sílu, hledáš vůli…

Ať myslíš na cokoliv, myslíš stále na to samé,
myslíš na to, jaké to bylo a nedokážeš přemýšlet,
přemýšlet, jaké to bude – bojíš se budoucnosti, máš strach…

Trápíš se vzpomínkami, pokračuješ ve snění,
chceš vrátit minulost – minulost, která už se nikdy nevrátí
Nechceš druhému ublížit, přitom ho potřebuješ,
natahuješ k němu ruku a doufáš, že ti jí podá také,
nedokážeš jít sám, nežiješ svůj život, nevíš kudy jít, kam a…
…víš, že musíš vstát, jestli to nemá být konec…

Doufáš, že ti druhý vyjde ještě jednou vstříc, protože máš strach,
strach o ten život, který neznáš, ač je tvůj,
který ti přijde nicotný a zbytečný, ač je to jediné, co máš…
Ty nemáš ten druhý, ten nebyl tvůj, jak se s tím ale smířit…

V tu chvíli si uvědomíš, že život není o materiálních věcech,
protože ty tě v těžkých chvílích nezachrání, nepomohou ti,
V tu chvíli si uvědomíš, že i když mozek ví, srdce se trápí,
hlava chce, tělo nemůže – bojuješ sám se sebou, hledáš smysl…
Doufáš, že je proč žít a pro koho…
Doufáš, že tím nepřijdeš o to poslední, co máš…
Nebojíš se o sebe, ač bys měl…

Pro druhého bys obětoval život, ale to on nežádá,
nemůžeš po něm chtít to samé, musíš ho nechat žít,
ten život není tvůj, ten je jeho – ač ho máš radši…
musíš se vzchopit a nezatěžovat ho…bojovat

Když to nedokážeš, nějak skonči, ale netrap ho…

Hledáš sílu, sílu vstát, najít vlastní smysl života…chceš to překonat…
Věříš, že tě chytí za ruku a ukáže ti, kudy je to průchodné…
Ale ten krok do tmy, ten budeš dělat sám…

Poslal(a): Jorksir, 1.3.2013