Někdy jen tak sedím a přemýšlím. Ano,někdy potřebuje být člověk chvíli sám,ale zas nemuže tak dlouho přemýšlet,nic se mu tím nezlepší jen pak z toho má špatnou náladu. Přemýšlím,koukám a v pádu mi vyklouzne z očí hromada slz. Nevím co to semnou je..Chvílou mi připadá život tolik cizí.Jako kdybych se měla v tu chvíli probudit a žít zas ten kouzelný a přitažlivější život. Jen se bojím co bude dál. Prožívám si svůj život a plánuju si ho.Jen mě v myšlenkách proběhe vzpomínka a hned jako kdyby vešlo peklo do nebe. Zachvíli to zas přejde.Jen mám v sobě tolik úzkosti ...A nevím co s tím !

Poslal(a): Nikola, 2.3.2013