Já vím, že jsem plná rozporuplných myšlenek a citů. Ale to, co cítím k Tobě, nedokážu k nikomu jinému. A někdy mě prostupuje štěstí a dokážu se tomu zasmát a jindy zase mám vyděšené oči a je vnich prázdnota a křičím, cos mi to udělal a co jsem já udělala Tobě. Jsem asi přízemní, ale kdybys mě někdy fyzicky pohladil, tak bych snad přestala vnímat tu hrůzu a roztála bych štěstím. Já vím, že si u mě vždycky byl, to já jsem jiná, než sis přál.

Poslal(a): M, 7.5.2013