Jsem smířená s tím co má přijít ať je to bolest, zklamání nebo smrt. Čekám od lidí jen to nejhorší, protože když čekáš jen to nejhorší, tak se ti to může vrátit jen v lepším světle . Ano není to zrovna světová teorie, ale když se nad tím člověk zamyslí, tak zjistí, že lidé přicházejí, jsou tu snámi a odcházejí i přes naše největší tužby a modlitby. Většinou si přejeme aby tu s námi lidé zůstávali věčně, ale nikoho nemůžeme nutit když s námi být nechce, ale ani nemůžeme zastavit toho komu je souzeno odejít. Je to smutné, ale je to tak. Prožívání zklamání je většinou slaná záležitost, protože u ní lidé pláčou a to z odchodu milované osoby ať už vás opustila nebo na dobro odešla. Nikdy není správné důvěřovat naplno! Je to chyba ve které se člověk pokaždé spálí ....... vlastně člověk se pálí po celou dobu nějakého vztahu v němž je poslouchání sladkých řečí, falešných slov nebo utěšujících frází v dnešní době samozřejmost. Za posledních pár let co jsem tolikrát řekla pár sladkých slov jsem vlastně zjistila, že láska neexistuje. Láska je pouhé slovo a to sice se sladkým obsahem, ale nic neznamená. Je to vlastně iluze vytvořená někým kdo v ten první dojem věřil na tolik, že ho musel zapsat do dějin lidstva velkým písmem které má ranit člověka pokaždé kdy skončí význam téhož slova. Koukám se do tmy a přemýšlím o čem vlastně jsou tyhle naše životy....... myslím, že v to co věříme se stane..

Poslal(a): kamča, 27.6.2014