V každé druhé knížce, v každém časopise,všude jsou zamilované věci,texty o čem je láska,jak láska vypadá,jak se pozná ten pravý,a každý píše, že našel tu pravou a toho pravého a po měsíci už to říkají o někom jiném,tak přemýšlím a říkám si.. vědí lidé opravdu co je to pravá láska, ví co je to poznat toho právýho? Tak jsem si vzpoměla na mé lásky a vzpoměla jsem si na své rodiče , a řikám si vždyť oni se nelíbají,vždyť oni se hádají,mají problémy,nedají si pusu ..a já jsem na svojí lásku čekala,každou chvíli jí líbala a nehádala jsem se s ní,tak jsem přemýšlela a ptala se rodičů jestli jejich láska je ta pravá?Že já jsem milovala,ale chovala se jinak.Smáli se, a řekli mi,že se také takhle k sobě chovali,ale že pravá láska není milovaní,krásné chvíle,žadné hádky,že člověk dělá chyby,háda se a na začátku je to vždy krásné aby lidé věděli pro co žít a proč bojovat a odpustit a nevzdát se , a že ted jsou tady a mají krásné děti a milují se ještě víc.Tak jsem koukala kolem sebe a viděla vztahy,kde jsou lidé štastní a milují se a řikají, že poznali pravou lásku,pohádají se a vzdaj to s tím že přijde někdo lepší.Blobst, pravá láska bojuje,a nikdo lepší prottebe už není,to mi řekli rodiče,ale já stále nevěděla co to je..
Jednou jsem viděla muže,obyčejný s neobyčejnými oči,řekla jsem si sakra je mi nějak divně,cítila jsem se jako před 1 pusou ,tak jsem si sním povídala,a nevím jak,ale zamilovala se,viděla v něm někoho uplně jiného,a vzpoměla jsem si na mámu a tátu.Snažila jsem se o něj,a jednoho dne mi řekl že mě miluje a já mu měla sto chutí říct, že já ho miluji už od 1 dne,bylo to krásné,myslím opravdu,že jsem byla nejšťastnější člověk na světě bylo to opravdové,ale přišel čas a tak i to, co řikali moji rodiče a to byli hádky a lidské chyby,byli hlavně mé,ale můj slib že ho nikdy neopustím a budu ho milovat celý život jsem nikdy nechtěla hodit pryč.Věděla jsem že ať bude hubený,tlustý,na vozíčku,cokoliv,že vždycky ho budu milovat a budu sním!Bojovala jsem,byl to první muž s kterým mě bavilo vše,kterému jsem ráda vařila,rano udělala snídani,byla to pohádka,a já poprvé citíla co znamená to slovo pravý,ano milovala jsem dřív někoho jineho ,ale tak jak jsem milovala jeho,každý jeho pohled,každou jeho chybu,jeho krásnou mezeru mezi zuby.Řekla jsem mámě,proč já ? V čem jsem vyjímečná, že zrovná já mám u sebe a anšla jsem toho pravého? Máma mi řekla,že pokud je to ten pravý,asi i on je vyjímečný,ale řekla mi , že nás čeká hodně těžkých věcí celý život,že se budeme hádat,že budeme dělat chyby,nebudeme mít peníze,pak nebudeme vědět jak dál,lidé nám budou závidět,škodit,ale že pokud je to pravá láska tak to zvládnem a řekla :" jednou budete sedět starý v křeslech a budete vědět,že jsme poznali to nejcennější na světě i přes ty všechny zlé věci".Když jsem tohle slyšela,v srdci jsem ucitíla ,že on je ten s kterým chci sedět v křeslech a vzpomínat.Ale ptám se ,proč nemůže být pravá láska dokonalá bez hádek a problémů?Táta hned odpověděl...Víš dcero,když něco chceš máš to?Nemáš. A ty chceš lásku celý život,ty chceš každý den vstavat vedle své lásky,musíš překonat i to zlé,nic není zadarmo,jsme lidé,co dělají chyby,protože milujeme,hádame se ,protože nám na všem záleží,ale nakonec se milujeme přece se a zvládnneme vše a pokud ne ?Celý život toho budeme litovat.Tak bojuj spolu s ním,at máš to co má jen málokdo,stojí to za to!!
Bojovali jsme přišel krásný den,ale i hrozný,milovali jsme se ale také jsme se hádali,dělali jsme chyby,bohužel já udělala větší,bylo to těžké,občas to svádím na to ,že jsem člověk,ale to mě neomlouvá,trpěla jsem a trpim do teď,vím,že stím nic nikdy neudělám ,ale každý den vymýšlím věci ,které by tu chybu někam odnesli.Nikdy jsem ho neopustila a neopustím,nikdy jsem nedala lásku nikomu jinému než byl on a nedám a byla mu věrná.Máma mi řekla "BOJUJ" ,chyby jsou povahou každého,řikáš mi ,že je to pravá láska? Tak to zvládnete,i kdyby jste se měli každý den pohádat,pokud je to pravá láska vratíte se k sobě.S tvým tátou jsme se hádali ,ale vždy jsme se vrátili k sobě klidně i naštvaní ,protože první a pravá láska nikdy neskončí,a pokud to někdo řekne tak je to jen srab, co se bojí za svojí láskou jít a nechce být smutný z hádek..ale bez te lásky je celý život ještě smutnější a časem mu chybí i ty špatný věci,hádky a zlozvyky.A nakonci zustane sám,protože tu soobu už miluješ celý život,a můžeš si namlouvat cokoliv,prostě to tak je!
Tak bojuju a prosím každý kdo se háda se svojí láskou,má problémy s tím druhým..pokud se milujete zvládněte to,neodcházejte je protože jsou problémy,hádky a neshody, ty budou všude.Je lepší se hádat s někym koho milujeme ,a neodejít než odejít a pak zjsitit ,že jiné a lehčí to v životě stejně nebude.Spolu navždy a ve všem.Doufám ,že nás bude víc ,těch co budou sedět starý se svojí láskou v křesle!A hlavně doufám, že to budeme i my dva lásko.Miluji tě a celý život budu !

Poslal(a): neznámý, 28.6.2014