V citátech dočítám se o pravdách a lžích,
chtěla bych vám říct něco o pocitech mých.
Pravdu že mám mluvit, ptám se tiše,
to není myšleno vážně, snad je to klišé.
Já toužím hovořit tak jak mi to na mysli leží,
ale bohužel dočkala bych se poslechu, to sotva a s těží.
Taková pravda kdy jsme udělali nějaký ty chyby,
těžko se říká když odvaha chybí.
Ta pravda kdy chceme říci co bolí nás od druhého,
praví se snáz, ale nevěstí nic dobrého.
Druzí neradi slyší o tom že chybují,
takový si ve lhaní, obzvlášť sami sobě... , dosti libují.
(Takové já upřímně lituji)
Moc ráda bych pár slov řekla, ale adresáti zájem nemají,
ba naopak vyčítaj a staré chyby hledají.
(No jo dobrýho nepálí a svině se NEDAJÍ.)
Bohužel útok je jejich oblíbenou obranou,
dokazují tím že sami sebe nezvládnou.
Pro mě je kritika bodem číslo jedna,
bez ní byla bych prázdná dutá bedna.
Občas se mi stává když povím pravdu, za drzou mě označí,
no jo někdo je tu zviklej na slova jinačí.
Takový lidé se mi nepáčí.
A já se nepáčim jim,
přeji hodně štěstí vám se svědomím svým.
Řeknu si v mysli...
A pro toho kdo nemyslí.
Žvatlám samé nesmysli.
Možná že bláznem jsem, ale nejsem HLOUPÁ,
teda aspoň DOUFÁM :)

Poslal(a): Veronik, 3.8.2014