Občas přemýšlím,proč jsem na světě zrovná já,proč žiju ve světě ,který mě pomalu a jistě niči ,svět který nás dostává do situací ze kterých jde těžko ven a pak stejně jednou usneme,přemýšlím nad tím jak mám dál svůj život žít.Vídím a slyším jak se k sobě lidé chovájí a jak se podrážejí a stále v myšlenkách věřím v to,že můj život bude jiný pokud mu dám cenu.Jak dát ale cenu životu,když každý počítá s tím že můj jiný nikdy nebude.a bude stejný jako jejich.Slibujeme věci a ani nevíme co znamenají,přísaháme, že zůstaneme a stejně odejdeme,řikáme, že nepřestaneme milovat a přitom tajně odcházíme za někým jiným,a hlavně řikáme že vše zvládneme spolu ,ale při první možnosti odejdeme.Vždycky jsem přemýšlela proč tedy sliby skládáme,proč řikáme co nikdy nejsme schopni dodržet.Chceme vědět,že nejsme sami.
Rozhodla jsem se,že moje sliby budou skutečný.
V životě jsem už tolikrát ztratila člověka,který slíbil, že ho neztratím.Tolikrát mě přestal někdo milovat i když mi řekl, že nikdy nepřestane,tolikrát mi někdo řikal,že mi nebude lhát a lhal mi do očí.Zjistila jsem,že čím mín slibů slyšíš tím mín zklamaný člověk z tebe je.Já už jsem ale moc zklamaná,v životě jsem si prošla nebem i peklem,zapoměla a milovala,nikdy jsem neřekla slib,až do ted.
Věděla jsem, že pokud někdy člověku něco slíbím nikdy to už neporuším.A tak jsem poprvé řekla slib,člověku kterého miluju a asi ho po celý život milovat budu.Řekla jsem, že at se stane cokoliv neopustím ho a pochopila jsem to,co znamená slib.
Je to dřina být tu i když vás člověk vyhání,být tu když je naštvaný,když ani neví jestli on sám s vámi chce být.Když od vás odchází a vy za ním řpicházíte ,ne kvůli slibu,ale kvuli tomu ,že bez něj nedokážete prostš být.Když ho nevidíte,máte strach,když se neshodnete a bojíte se že odejde ,aniž by věděl že vy stalé zůstáváte.A to nejtežší je,když víte že nikdy neodejdete,ale kdykoliv může.Tak koukám a vidím denně stovky příběhů lidí co nemají nic,trpí rakovinou a různými nemoci a dokáži pro sliby bojovat více než my. Dokáží to společně zvládnout s rakovinou a my zdraví nedokážeme společně zvládnout ani běžne věci.Čím to je že čím času na tohle hnusným světě máme tím více dokážeme udělat pro člověka2Proš si neuvědomíme jak vzácný je plnit sliby a neuvědomíme si co znamenají ikdyž jsme mladí a zdraví?Nevím..
Je tu vlastně ještě jedna věc. Smrt
Když máte vedle sebe někoho a myslíte si že tu vždy bude, že si můžete dělat cokoliv chcete a přijdete a bude vše v pořádku,že na vás čeká, ale v půlce toho ,te člověk umře a vám se zboří svět.
Začneme pak přemýšlet co kdybysme přišli dřív,že nic takového už nikdy mít nebudeme ,proč jsme nebyli na tom správném místě a nemohli tomu zabránit a pak po zbytek života koukáme na hvězdy a milujeme něco na co se už nikdy nemůžeme podívat.Poté si važíme každý maličkosti a přemýšlíme proč jsme to nedělali dříve..Chodíme po ulicích jako těla bez ničeho a dusíme se v představách ,že jsme mohli být ted s milovanou osobou.
Najednou to přijde ,ten moment kdy zjsitíme, že se v našem životě objevil někdo pro kterého můžeme už konečně zase žít.Jsme ochotni pro něj udělat všechno už na začátku,dát mu lásku a spoustu vyjímečných věcí, dát mu pocit, že nic lepšího neexistuje.Najdeme v sobě lásku ,a zjistíme že naše minulost byla v kinze část ponaučení a ted nás čeká psaní celé knihy.Vím,že to bývá obráceně ,příběh a z něho plyne ponaučení,ale pokud chceme v životě žit štastně s osobou kterou milujeme,musíme se nejdřív ponaučit,protože takové příběhy psali lidé kteří byli už ponaučení.
A tak zančneme žít, mít ty krásný hřejivá pocity, citíme opravdovou lásku a hlavně začneme mít strach.
Proto naše sliby tolik znamenají,víme jaké to je ,když je někdo poruší.A tak se nažíme je dodržet a jsme ochotni pro ně udělat vše.Nikdy NEOPUSTIT.

Poslal(a): GB, 11.10.2014