Panu učiteli s láskou
Obdivně upírají zrak v dál
Tam kde v tu chvíli krásnou
Sedí malý skromný pán

Co slovo to drahokam, perla cenná
Každičká věta hloubkou prodchnutá
To je přece člověk ten pravdu hledá
Pravdu co nesmí být zapomenuta

Netuší milí žáci obdivu plní
Kdo vlastně před nimi sedává
Že před vlivnými svá záda hrbí
A lež za pravdu vydává

Možná kdysi své ideály měl
Pro pohodlí a zázemí
Však už je dávno zapomněl
I když o opaku hovoří

A tak proto aby někam patřil
Svůj život obchodníkům věnoval
A s falší a klamem se sbratřil
Nepůjde už nikdy o dům dál

Jmenuje se totiž zbabělec

Poslal(a): Poražená, 5.12.2020