Život je někdy jako sen, ze kterého se nechceme probudit...
Já měla takový sen hodně dlouhou dobu, i když proti tomu jak je život dlouhý, nebo proti nekonečnému času to je úplná malinká chvilka, avšak pro mě to bylo jako celá věčnost. Žila jsem pro život mé milované osoby a snažila se jí dát vše, co mám. Nevím, zda to bylo dobře, ale nelituji toho. Pak přišel náhle zlom a ta osoba mě zradila. Nechala mě na holičkách...opustila mě. S takovou ztrátou se těžko vyrovnává a já myslela, že to nezvládnu. Pak přišel po nějaké době někdo, kdo mi dával takovou lásku, že jsem z toho byla vyvedená z míry. Opravdu mě miloval, ovšem já si asi takovou lásku nezasloužila...dá se říct, že jsem se zachovala nad míru ošklivě a hnusně. Chtěla jsem se pokusit o vztah, o kterém jsem asi věděla, že nevyjde.Stále jsem měla v jasné paměti ten minulý. Ovšem učinila jsem a zradila. Cítím se za tu zradu hrozně. Je mi to tak moc líto...kéž by se dal čas vrátit a já té osobě ušetřila tolik trápení, kolik ho teď má...Proto bych chtěla říct všem, kteří jdou do vztahu s tím, že druhou osobu nemilují, ať to nedělají! Mohou způsobit víc bolesti, než si představují. Ještě bych dodala posledních pár vět, které jistě mnoho z vás zná: Nikdy neopouštěj toho, koho miluješ, pro toho kdo se ti líbí. Protože ten, kdo se ti líbí, tě opustí pro toho, koho miluje...

Poslal(a): Aduš, 16.9.2005