Děkuji osudu, že spojil naše cesty a já mohl poznat tebe! Tak skvělou holku, s nejkrásnějšíma modrýma očima a úsměvem, který mě vždy rozveselil. Chvíle strávené s tebou byly pro mě ty nejkrásnější v životě a chtěl jsem, aby nikdy nekončily. Zasáhla jsi mé srdíčko svojí osobností a jedinečností jak jen to je možné, a já ti dal celé své srdce.
Osud chtěl viditelně jinak, a já jsem v tvých očí a srdíčku neznamenal pro tebe to, co ty pro mě. Nikdy bych nevěřil, že to bude tak těžké vyrovnat se s tím, že nejskvělejší žena, kterou jsem kdy poznal, ke mně necítí to, co já k ní. Po krásných společně prožitých okamžicích a těch nejkrásnějších pocitech, které jsem kdy k někomu choval, přišla velká bolest, prázdnota a samota. Proč je osud tak krutý?

Poslal(a): dafi, 1.10.2005