Cítím... ano, něco cítím. Jsem zmatená, moc zmatená. Vím, že je to nádherný cit, něco pro mě až do teď tak vzdáleného, něco nádherného. Nevím, tuším, že tenhle cit není pro mě. Nemůžu nebo spíš nechci tenhle cit pojmenovat. Bolelo by to ještě víc. Jen vím, že chci být jen s Tebou, dívat se Ti do očí, mluvit s Tebou, být Ti nablízku, snít s Tebou, hlavně už ne o Tobě. Copak člověk musí za kousíček štěstí platit slzami? Musím se pořád jenom trápit???
V mém případě to tak je. Já vím, že štěstí není prostě pro mě. Vždycky chci vrátit čas, kdy jsi se mnou, čas, kdy si se mnou povídáš ,kdy se se mnou směješ, kdy se Ti můžu dívat do očí aniž bys věděl, že všechno uvnitř mě umírá ze strachu, že zase odejdeš a budu se zase jenom trápit a zase jenom plakat, to jediné nemůžu.Já cítím… Kéž by šel zastavit čas,abych Tě mohla každý den vidět. Jenže to už nikdy nebude. A to právě nejvíc bolí. Nevím jak mám žít bez Tvého každodenního úsměvu. Jak pošetilé a nevýznamné, ale tohle jediné mě poslední 4 měsíce drželo nad vodou. Cítím se strašně, chci všechno zastavit, všechno, hlavně co k tobě cítím. Kdybych tam tehdy nešla, kdyby... nepoznala bych nekonečnou krásu Tvého úsměvu,pohledu.
Když záři měsíce najednou zahalí mrak, dívám se na krásu hvězd. Miluju noc, můžu si potají plakat... a ... cítit. Vždyť hvězdy jsou jako lidé .Jedna neskutečně září, druhá je tak nepatrná…slabá, jako by umírala. Myslím, že Ty jsi ta nejjasnější hvězda, nejkrásnější v celém vesmíru, ale taky ta nejvzdálenější. Kdybych se jí chtěla dotknout - nedokážu to - je moc daleko, proklatě daleko. Zoufale chci zastavit čas. Vím, že to nejde. Nic nebude jako dřív, už nic... Jenže proč mi nikdo neporadí, jak poručit srdci? To nejde. Musím zapomenout..to jediné co můžu. Cítím, že bez Tebe ve mně všechno umírá, ale chci zemřít, kvůli něčemu, co nikdy nemělo význam. Chci zemřít na LÁSKU? Ano, to je to slovo - LÁSKA. To je slovo, co zabíjí, co ničí. To je to, co cítím. Na LÁSKU…na LÁSKU k Tobě? Musím konečně zapomenout! Vždyť lze zemřít na LÁSKU???
MYSLÍM, ŽE ANO.

Poslal(a): Wewe, 16.10.2005