Už vždy budu můj život dělit na období před tím, než jsem Tě poznal a na období radosti. Chodil jsem kolem Tebe a nikdy by mě nenapadlo, jak skvělý jsi člověk. Děkuji osudu, že jsem Tě mohl poznat lépe. Dala jsi mi něco, o čem jsem ani netušil že existuje. Radost z každého nového dne. Neuplyne minuta, kdy bych na Tebe nemyslel. Těším se na každý Tvůj pohled. Na každé Tvé slovo. Skutečnost, že s Tebou nemůžu být stále mě moc bolí. Ale stačí malá chvilka s Tebou a mám opět srdce plné radosti. Vždy budeš mé sluníčko. A i když se nebudu moci vyhřívat v jeho paprscích, zůstane navždy ve mně. Jako nejnádhernější vzpomínka. Jako ta nejkrásnější pohádka. Miluji Tě.

Poslal(a): Šmudla, 27.10.2005