Před tebou se rozkládá krajina. Jsi v ní a těšíš se z pestrých květin, z vůně trávy a z mírného vánku, který hladí tvou pokožku. Laskavé sluneční světlo zaplavuje louku před tebou a jakoby kouzlem vytváří z okolních hor třpytivé, neuvěřitelně krásné útvary. Na tom místě je nekonečný mír, je slyšet jen bzučení včel a zpěv ptáků na stromech. Osvěžený a plný radosti, se těšíš ze své procházky a cítíš se nepopsatelně krásně. Obdivuješ tolik věcí, které jsi nikdy neviděl. Díváš se na jasné modré nebe, které tě tady chrání jako obrovská střecha. A zatímco se loudáš dál, spatříš na obzoru drobný černý bod. A jelikož víš, že se ti nemůže stát nic zlého, hledíš na něj radostně a klidně. Ale také si všímáš, že se k tobě ten bod blíží a přitom se stále zvětšuje, až se před tebou zastaví jako obrovská černá koule. Pozoruješ ji klidně a vyrovnaně cítíš, že není zdaleka tak nebezpečná, jak vypadá. Jejím jediným nepříjemným rysem je jeji velikost... protože ta černá koule je tak velká, že ti zakrývá pohled na všechnu krásu okolo. A proto už nemůžeš vnímat všechnu tu nádheru, protože už vidíš jen "černě"... Bohužel tě nenapadne, že stačí, aby ses otočil nebo pohlédl doleva či doprava, a zase uvidíš sluneční světlo, které tě předtím tak dojímalo. Upřeně hledíš na tu mohutnou překážku. A najednou se černá koule jakoby kouzlem promění ve film tvé minulosti. Všechno co jsi zažil s bývalými partnery, ještě jednou ožívá. Vidíš sám sebe zcela zřetelně v různých scénách, ale víš, že je to pryč. A hleďme, v tom okamžiku se tvá minulost promění v měňavou mýdlovou bublinu, která teď přímo před tvýma očima praskne. Na tvou ruku usedne motýl, a zatímco ho šťastně a vděčně pozoruješ, pochopíš jeho láskyplné poselství: Žij teď a raduj se!

Poslal(a): Tommy, 1.11.2005