Na lidech mě znepokojuje především jedna věc. Ve své nekonečné závisti a ochotě ztrácet víru dokáží i ty nejčistčí radosti z úspěchů, z lásky a ze štěstí obrátit ve věc hodnou opovržení. Lásku nazývají žárlivostí, štěstí vypočítavostí a radost, prostinkou radost, to nejčistčí a nejcennější co člověk má, ve své zatrpklosti označují jako projev závisti, či pýchy a vychloubání.
V takovém světě se jen těžko dají udržet ideály, a i když se vám to podaří, najdou se tací, kteří je otočí proti vám.
Proto čtěme krásné knížky, prožívejme básničky, prohlížejme obrazy, vychutnávejme hudbu, choďme do kina a do divadla, citujme velké a ušlechtilé myšlenky, a pokračujme v nich, najděme si důvod, proč svět vidět takový, jaký ve skutečnosti je - neuvěřitelně krásný!
Vždyť, kdy jindy si člověk může uvědomit velikost a zvláštnost bytí? Když se budím, sluníčko mě šimrá pod nosem, stromy lehounce pokyvují větvemi v jemném vánku, ptáčkové zvesela svým zpěvem vítají překrásný den. Vedle mě spinká moje Kačenka, ve spánku se blaženě usmívá. A naši kamarádi jsou kolem nás.
Svěží jitro.
A život je krásný!

Poslal(a): Abraham VODNÍK (decoube@centrum.cz), 4.11.2005