Mám Tě ráda, za každý tvůj úsměv, který asi na chvilinku zmizí, i když to bude „chvilinka", pro mě to bude věčnost. Jsi moje sluníčko, sluníčko, který zastíní mrak, ale každý mrak a bouřka ustane. I když se nám to někdy zdá neskutečně dlouhý. Každá bouřka ale něco přináší, i když ničí stromy, ničí obydlí. Ale nebýt bouřky, jak jinak bychom si uvědomili, jak je to krásné, když bouřka přestane, jak je to krásné, když vidíme duhu - ty nádherné barvy, které se nám zdají bledé, ale přeci tam jsou. Přeji Ti, aby tvoje bouřka ustoupila co nejdřív, abys co nejdřív viděla svoji duhu. Přeji Ti to z celého srdce.
Svět se mi zdá černý, černý jak zatažený nebe, podpásovka života, ale já se zvednu. Musíme se zvednout... i když to jde z těžka. Ale zvednu se a půjdu dál a budu hledat svoji duhu, která je moc daleko, ale musí se přece rozednívat. Den po dnu to bude, musí to být lepší. MUSÍME TOMU VĚŘIT! JINAK ČEMU MÁME VĚŘIT?

Poslal(a): Andrea, 4.11.2005