Zamknula jsem dveře, které vedou k bolesti, ale i ke štěstí. Bála sem se zranění, ač neznala jsem jeho význam. Přesto jsem je pořád nechávala zavřené a zapomněla, kam jsem dala klíč. Ale JENOM kvůli tobě jsem ten klíč našla a dveře otevřela. Úsměv, radost, smích. Ti pánové a dáma přišli. Avšak postupem času přišla láska doprovázená závislostí. Závislostí na tobě. Jak se jí mám zbavit? Málem jsem se jí zbavila, ale ta bezmocnost, ta prázdnota a to osamění co přišlo, bylo tak nesnesitelné, že jsem ráda, že nakonec zůstala... ale co dál? Nechci, aby s námi žila, protože až odejdeš, já nebudu vědět, jak ty dveře zase zamknout.

Poslal(a): pickwick, 24.11.2005