Mně bylo 16 a Tobě 17 let. Vždy, když jsme se procházeli městem, já jsem byla šťastná, že jsme spolu. Ale potom ty procházky nestačily, chtěl jsi víc, měl jsi! Jednou jsi mě pozval k vám domů. Seděli jsme asi hodinu než přišli tví kamarádi. Báječná parta. Celý večer jsme se bavili, potom odešli a my jsme zůstali sami. Tenkrát jsi mi řekl, že se vaši nevrátí a že bys byl rád, kdybych zůstala, nechtěla jsem o tom ani slyšet, ale když jsem uviděla ve tvých očích touhu a dokonce slzy, byla jsem přesvědčená, že mě miluješ. Opět jsem si sedla. Hladil jsi mě po tváři, rukách... pak jsi mi sáhl po prvním, druhém.... knoflíčku a já omámená tvou láskou jsem se nebránila. V tu noc to bylo moc nádherné.
Jenomže po čase ses hrozně změnil, všechno tě rozhněvalo a já kladla ti malý odpor. Vyhrožoval jsi mi, že mě necháš, že děvčat jako já je prý mnoho! Jenže já tě nemohla ztratit,
protože jsem nebyla sama. Bála jsem se ti to říci, protože jsi byl nervozní. Dny plynuly a já stále mlčela a ty jsi nevěděl, proč se chovám tak divně a jinak než dřív, ale jednou jsem ti to říci musela. Přišla jsem k vám, ty jsi na mě vykulil oči, ale hned jsi mne zatáhl dovnitř, aby mě náhodou nikdo neviděl. Postavila jsem se u okna a rozhodla se, objal jsi mě kolem krku a zeptal ses, proč pláču, byl jsi tak hodný a já ti to v náručí řekla, že čekám dítě! Naše dítě! Prudce ses vytrhl a začal jsi křičet, že lžu, že zapírám pravého otce, že ti to dělám schválně a že to určitě není tvoje. Podívala jsem se na tebe a nevěřila jsem vlastním uším, že ty, kterého zbožňuji, pro kteréhho se trápím, ses takto zachoval. Měla jsem pocit, že nemiluji tebe, ale nějaké zvíře, bez kterého ale nemohu žít. I když jsem tě nikdy už nechtěla vidět, stále jsem tě potkávala na ulici, a když si vzpomenu, že jsi pro mne tolik znamenal, nemohla jsem ti odpustit. Lidi si na mne ukazovali prstem, ale mě to nevadilo, zato ty jsi byl nervozní, když ti někdo o mně řekl. Jednoho dne se po městě roznesla zpráva, protože že můj stav se stal vážným a to přeci pro 16-ti letou holku něco znamená, pak vše ustalo, protože přišla další zpráva, že mám kluka, jmenuje se Patrik. Každý z rodiny si oddechl. Pro mě začal nový život, ale má radost netrvala dlouho, neboť mě začalo opět zlobit zdraví, právě když jsem měla pro koho žít. Muselo to přijít zrovna teď? Můj stav se stále zhoršoval, Patrik také onemocněl, byly to strašné dny, dívat se na dítě, kterému nikdo nemůže pomoci. Jeho krásná očka se na mne dívala tak upřímně, že jsem nemohla uvěřit tomu, že můj syn, ta krásná očka už nikdy neotevře. Celé dny jsem nespala, abych se mohla na něj dívat, až pátý naposledy zaplakal a pak zavřel očka svý. S těžkým srdcem jsem to nesla a pak jsem pospíchala za tebou. Tebe to ale vůbec nezajímalo, ani se tě to nedotklo! Od té doby jsem zvážněla a ten den mě stál zdraví, ale co ty! Tobě srdce nepuklo. Teď, když víš, co mě čeká, přicházíš a chováš se ke mě něžně a mile, hladíš mě a prosíš o odpuštění, ale co to, ty pláčeš, ano pláčeš. A já jsem ti odpustila, vyprávíš mi o tom, že mě budeš milovat navěky, skláníš se nade mnou a šeptáš mi do ucha. „Mám tě rád, miluji tě!“ Ale já neslyším, umřela jsem. Umřela jsem šťasná a v náručí hocha, kterého jsem vroucně milovala a pro kterého jsem tolik trpěla.
Ty teď chodíš k mému hrobu, stojíš tam celé dny a po tváři ti stékají slzy a vyčítáš si, jak jsi mi mohl tak ublížit. Najednou obrátíš hlavu a odcházíš. Druhý den přicházíš znovu, třetí i čtvrtý den. Máš už ženu a děti, ale chodíš dál. Dětem vyprávíš příběh o krásné dívce a její lásce k chlapci a oni tě pozorně poslouchají a čekají na konec skutečného příběhu.....

POVÍŠ JIM VŠAK NĚKDY, ŽE TENTO PŘÍBĚH JSI PROŽIL TY SÁM?

Poslal(a): Janina, 21.1.2006