Stála tam a plakala. Nedokázala nic říct. Měsíční paprsky ji ozařovaly a ona poprvé v životě věřila, že o ni někdo stojí. Slza po slze stékala do břehů vod, přemýšlela co bylo špatně. Odpovědi ale nenacházela. Stála tam, na kraji propasti a nikdo ji nepomohl. Možná o ni někdo stál, ale nedokázal jí to projevit. Projevit láskou. Její obraz se odrážel ve vodě. Měla kolem sebe zář. Byla šťastná…měsíc si ji všiml. Tak se v lidech zmýlila. V očích smutek, červená líčka…Chlad ji pomalu pohlcoval. Kolem nebyl nikdo, kdo by ji hledal, kdo by ji chytil kolem ramen a odvedl domů. Najednou začal vát silný vítr… Zlé mraky přivedl. Nedokázala pochopit…. Měsíc nezářil… už o ni nestál. Schoval se před ní! Dívka uplakaná svou poslední slzu ronila. V hlubinách vod dodnes slzy utírá.

Poslal(a): Nikkie, 25.1.2006