Trvalo to už pár týdnů. Neklapalo to, ale my oba jsme dělali, že o tom nevíme, nechtěli jsme to vidět, báli jsme se toho, že náš vztah skončí a naše láska bude pryč, a tak jsme se snažili to zachránit. Viděla jsem, že to není tak, jak by mělo a neustále jsem nalézala nějaká řešení, která by ten náš problém dokázala vyřešit. On už ale nechtěl.... ne snad, že by mne nemiloval, ani nevím, snad se mu zdálo, že už to trvá moc dlouho a že takhle láska nevypadá, tak mě opustil. A bolí to... moc to bolí. Jsem sama a mám spoustu volného času, nevím, co si s ním počnu, kamkoliv se pohnu, cokoliv udělám, pořád na něho myslím a všechno mi ho tolik připomíná, že se zdá až nemožné, abych na něho snad někdy zapomněla, ale zapomenu, já vím, že jo, protože každý jednou zapomene, já taky, ale bolet to bude ještě dlouho a milovat ho budu už na vždy, on byl totiž ON. On byl ten pravý...

Poslal(a): Martinka, 29.1.2006