Loni, bylo to na podzim, jsem získala sílu pro celý budoucí život. Byla jsem v lese. Byl to převážně listnatý les. A v té nádherné chvíli mezi stromy probleskly paprsky slunce, které si dovádivě hrály s poletujícími listy, které byly tak barevné, že i ten nejbohatší malíř by jim mohl závidět. A jak si tam v tom slábnoucím podzimním slunci jen tak padaly ze stromů, uvědomila jsem si, že nic netrvá věčně. Stejně jako listy na podzim opadají, tak i život prostě plyne... Ale i když se blíží ke konci, vždycky může co nabídnout a být moc krásný... Proto když nevím, jak se rozhodnout, co si mám jen počít, vzpomenu si na ten nádherný podzim tam v lese, a řeknu ti, v porovnání s tím jsou všechny problémy zapomenutelné.... TOHLE vede můj život k cíli...

Poslal(a): Nika, 3.2.2006