Když už nevíš jak dál, zavřeš oči a překročíš práh, práh zapomnění radosti a lásky, ostatním se ale dělají na čele vrásky. A pak jen ticho a to, co bylo, už není. Přemýšlíš, jak to vlastně bylo a čekáš na to sladký ze SNA probuzení, čekáš, ale ono nepřichází.. naděje se pomalu ztrácí, ale Ty stále čekáš.. je pozdě, všichni šli už spát.. a ty stále čekáš.. najednou někdo přichází.. vezme tě za ruku a tiše řekne.. NEZAPOMENU, MÁM TĚ RÁD.
Je to jen pár týdnů, co jsem se s tebou smála, pohladila tě po hlavě a šla domů z nemocnice, kdybych věděla, že to je naposledy, co tě objímám, nikdy bych tě nepustila, bráško. Jsou to dva dny, co jsi umřel, nenávidím to slovo, nese s sebou všechno. Odpusť mi, že jsem nesplnila svůj slib, že tě vezmu na pivko a že ti vždycky pomůžu, na tuhle nemoc jsem krátká, .. vždycky tu budeš, vždycky, vím, že nesmím brečet, nepřál by sis to. Ale mě to tak strašně KU**A štve!!! Proč???? Mám v sobě hněv, nenávist vůči těm, co ubližují a chodí po světě a proč jeden 21 letej kluk musel umřít???? Chybíš nám.. nikdy nezapomeneme, nikdy!! Byl jsi brácha!!
Všem, co tohle čtou: užívejte každý den a využijte každé minuty, abyste ukázali svým blízkým slzy, smích, dejte jim lásku,...vynaložte usilí, aby se smáli, najděte si na ně čas... a buďte jim oporou.. jinak vás sežerou výčitky.. a srdce vám pukne na sto kusů..

Poslal(a): Pavlínka, 4.2.2006