Když jsem byla malá myslela jsem si, že ze mě bude princezna prostě jen tak si řeknu chci být princezna. Snila jsem o tom. Většina holek z toho vyroste. Z tatínkových princezen se stanou slečny a pak ženy. Já jsem snila o princi a pohádkovém životě. Když však přišel rozvod našich, iluze mě začaly opuštět. Pak přišel den, kdy se mi vrátily zpět iluze o princi a pohádkovém životě. Začala láska avšak ne v tom pohádkovém znění, jak jsem si to představovala, ale ta reálná s bežnými problémy a starostmi. Rázem jsem pochopila, že to tohle asi nebyl ten pravý princ a šla od toho pryč. Všichni mi říkali "holka, prober se, princové nechodí po světě a nečekají na tebe. Začni život brát takovej, jakej je. ení to pohádka, smiř se s tím." Jednou večer jsem zjistila, že na tom asi něco bude. Já bych měla přestat s ním a brát to, co je a vážit si toho. Tak jsem začala, ale s odchodem iluzí odešla i sebedůvěra a sebevědomí. Chtěla jsem být zase ta malá holčička, která beztarostně žije svůj sen. Chtěla jsem se vrátit. Vrátit do snu. Přestala jsem věřit na romantiku, na sílu okamžiku. Avšak když jsem šla jednou na další nudný ples, chtěla jsem se obléci znovu do rudých upnutých šatů s hlubokým výstřihem, rty nalíčit rudě a vyrazit na lov milence na jednu noc. Vylezla jsem ze sprchy a na posteli ležely krásné tyrkysové šaty. Vypadaly jako pro princeznu. Byly od mamky, asi ze mě chtěla mít znovu tu něžnou křehkou dívenku jako dřív. Tak jsem si řekla: možná bych ze sebe dnes nemusela nic dělat, mohla bych být skutečně taková jaká jsem. Možná. Když jsem přišla do sálu, připadala jsem si jako blázem mezi těmi všemi sexy oblečenými ženami. Říká se jim žena vamp a já tam byla jako princeznička. Hned mi došlo, že bych se měla probrat a vrátit se zpět do svojí role. Když jsem byla na odchodu, omylem jsem vrazila do kluka stojícího uprostřed schodiště. Vypadal silně šokován, jestli je to správné slovo. Jako první co zněj vypadlo by "bože, já myslel, že tady už něžnost a křehkost vyhynula, šla bys se mnou tančit?" Po nedlouhém přemlouvání jsem souhlasila. Tančili jsme spolu až do rána.. Dnes vidím to jako v zrcadle, jsem s ním bezmála rok a stále mě přesvědčuje o tom, že sny se plní nejen v pohádkách. Láska vítězí a princové a princezny přežívají. Proto prosím, nenechte si brát svoje sny. Je to to nejcenější, co máte. Je to váš důvod žít...

Poslal(a): Kateřina, 5.2.2006