Zemřel mi kamarád... vždycky mi říkali kámoši, že mě miluje, že mě chce. Jeho dotěrné návrhy mi byly odporné, nadávala jsem mu! Dětský urážky, moje hloupost ubližovala. Až odešel, já si uvědomila, co jsem způsobila, teprve až když z mého života odešel, uvědomila jsem si, co pro mě znamenal... teď už se mu nikdy neomluvím, už nikdy nebudu mít tu šanci stoupnout si vedle něj, chytit ho za ruku a říct: "byla jsem hloupá, promiň mi za všechno, mám tě ráda." Už nikdy! Ta šance je pryč a mě to bolí! Ted už to je 2 roky co odešel, ale já den ode dne víc musím myslet jen na něj...už nikdy...

Poslal(a): Sellys, 10.2.2006