Proč je tomu tak, že lidé se nešťastně zamilovávají? Proč se člověk nemůže zamilovat do toho, kdo miluje jeho? Protože většinou se tomu tak nestane. Člověk se zamiluje do toho, kdo ho nemiluje, je na něho zlý... proč to děláme? Proč prostě a jednoduše nemůžeme žít s tím, kdo nás vroucně miluje a pečoval by o nás jako o bohyni? ...takových otázek a ani na jednu neznám odpověď. Docela smutné. Mám jen jediné přání. Zamilovat se znovu tak, jak jsem se zamilovala a jak jsem již milovala... ale teď když už si myslím, že se tom tak stalo, nebo že to jen nasvědčuje tomu, že jsem našla někoho, s kým bych si tak dobře rozumněla, zjistím, že ten někdo je už zadaný.:( Zdá se tedy, že osud mi opravdu nepřeje. Po tak dlouhém vztahu, kterým skončil rozchodem z té druhé strany, jsem myslela, že už nikdy nenajdu někoho, do koho bych se mohla zamilovat. Nyní se opak stává pravdou, ale já se zrovna zamiluji do někoho "nedostupného". Je to zlé a možná i kruté, ale mohu jen čekat, jestli i tento vztah neskončí rozchodem. Nebo mě možná někdo upozorňuje, že můj cíl je být sama. Doufám, že ne. Když jdu domů, je mi smutno... když jdu do školy, je mi smutno. Hlavou se mi honí myšlenky...jsem sama... Snad je to vše, co jsem chtěla říci. Budu doufat, že já jsem ta pravá pro člověka, do kterého se zamilovávám, a že i on to pozná...

Poslal(a): Aduš, 10.2.2006