Svatý Valetnýn... svátek všech zamilovaných. Ode dneška nesnáším tenhle svátek. Proč slibuješ, když nemůžeš splnit? Tenhle svátek dneska slavím sama. Tak strašně moc bych ho chtěla slavit s tím, kterého mám ráda. Ale nejde to, on mi nepíše. Ve své mysli se ho snažím pořád nějak ospravedlňovat, třeba nemůže, ale on může, ale asi nechce - a tohle bolí víc, než jakákoliv jiná rána. Bolí to víc, než kdyby mě někdo probodl nožem. Copak je tak těžký napsat, že se s tebou nechci vídat? JO? možná by mě více potěšila tahle zpráva než to, že se neozýváš. Tohle mě ubíjí. Strašně moc bych chtěla být s tebou, trávit každnou volnou chvilku s tím, koho miluji. Asi toho chci moc... chtěla bych trávit tenhle večer s tebou... Jenže osud tomu chce jinak. Máme být každy sám. Proč to jen nedokážu respektovat? Nebo mi spíš ukažte člověka, který tohle respekovat dokáže..nezbývá mi nic jiného, než se utápět v žalu... myslet na toho milovaného človíčka a PŘEDSTAVOVAT si, jaké by to bylo, být teď s ním. Škoda, že je to jen představa. Vím, že kdybys tu byl, byl by to pro mě ten nekrásnější svátek na světě...LÁSKO, VRAŤ SE MI ZPĚT....

Holky - proč nás ti kluci tak trápííí? Já už nechci žít jen z čekání, že se třeba jednou ozve.. ale zbývá mi něco jiného???

Poslal(a): Uffisek, 14.2.2006