Proč jsou rozchody tak strašně těžký, obtížný a proč tak moc bolí? Před rokem jsem byla ještě tak moc šťastná, že si nedokážete ani představit. Poznala jsem lásku. Byla kouzelná a já měla konečně to, po čem jsem toužila. Nedokážu to ani popsat. A pak přišlo kruté rozčarování. Moje láska se začala z ničeho nic bortit. A já nemohla dělat vůbec nic. Z povzdálí jsem to sledovala a plakala. Rozchod, který pak přišel, mě zasáhl jak blesk z čistého nebe. Brečela jsem. V noci mě budily moje vlastní vzlyky a já byla moc zklamaná. Nechápala jsem, jak mě láska mohla zklamat. Po týdnu mi bylo líp, pak ještě líp. Jak čas dál plynul,j á úspěšně zapomínala. A pak mi náhle došlo, že mě neublížila láska, ale Honza. A vlastně jsem si ublížila i já sama. Kdybych o svou lásku bojovala, možná bych ji neztratila. Dlouho jsem nad tím přemýšlela. A teď, po roce, děkuju všemu, co mě odradilo od toho bojovat. Moje láska k onomu klukovi se totiž změnila spíš na lítost k sobě samý. ON, moje velká láska, se změnil. Moc se změnil. Teď je úplně jiný, než jaký byl, když jsem ho poznala. Příliš pozdě si totiž uvědomuju, že bych si ušetřila mnohá zklamání. Přesto za tu lekci děkuju. Přišla jsem na důležité poznání. Láska neubližuje. To my ubližujeme jí!

Poslal(a): Tereza Dorundová, 28.2.2006