Smrt, to je to, co mnoho lidí děsí, to je to, co mnoho žen trýzní po staletí až do morků kostí. Smrt očima vojáka je však rutina, pouhopouhá každodenní rutina, bolí pouze pokud ztratíte přítele, ale litovat nepřátele? Ha... o tom můžou polemizovat možná pouze zpravodajové a ostatní civilní složky. Vojáci si hrůzu války uvědomí až pozdě, až když zaschne krev na trávě, až už není cesty zpátky. Kdyby tomu tak nebylo, války by trvaly maximálně den. Možná by to tak bylo i lépe, ale jestliže si uvědomíme, co by se tu dělo za svinstvo... možná můžeme být rádi, že tomu je tak, jak je.

Poslal(a): Václav Dr., 28.2.2006