Už je to skoro rok a dva měsíce... miluju toho, koho nemůžu mít - je to manžel mé sousedky...
9.ledna byl rok té lásky, jak jsem ho vždycky viděla, jak přijížděl k jeho manželce nebo jsem ho viděla projíždět nějakou částí našeho městečka, kam jsme chodily s partou ven.
Celý rok jsem skládala básničky, dopisy a říkala jsem si, že jednou mu jeden pošlu.
Po tom roce jsem napsala podle mne i mých přátel celkem pěkný dopis, v kterém byly vypsány mé city k němu.
Od té doby jezdil k jeho manželce 14 dní za sebou a pořád u ní spával(bydlí u svých rodičů a ona také) podle toho si myslím, že chtěl, abych věděla, že je s ní šťastný. Já mám o něm i o jeho ženě informace a vím, že jejich vztah není moc dobrý!
Podle toho, co jsem slyšela, tak ani spolu nespí... v jejich vztahu je to více méně o penězích...

Jak o tom všem přemýšlím, tak jsem ho ani pořádně neviděla. To, co k němu cítím, je hodně silné a vím, že se jen tak zase do někoho nezamiluju, vždyť je mi teprve 16 a jemu je 29, kdo by si taky začal s takovou malou holkou?
Nejen že na něj neustále myslím, zdá se mně o něm, ale někdy ho vidím, jak přijede za tou jeho, ale těmto chvílím se vyhýbám... před pár měsíci to bylo naopak. Pořád jsem ho chtěla vidět. Teď vím, že mi tyto chvíle jen ubližují a berou mi štěstí, které k životu potřebuje každý...
Také tato velká láska je u mne druhá a zase neopětovaná, doufám, že mě štěstí už brzy potká...

Poslal(a): agentka0046, 4.3.2006