Vždy jsem chtěl být sám, sám se svými myšlenkami, sám se svými touhami a s nikým se o to nedělit. Plout si po širém moři jen na bárce svý. Leč nyní, možná že začínám už skutečně dospívat, začal jsem hledat lásku svou. Hledání je to obtížné. Už jsem si začínal myslet že pro mě na tomto světě není náruč otevřená, ale před třemi dny jsem ji spatřil. Byla středa brzo ráno, já vracel se z plesu, bylo to v Praze, my poprvé se zahlédli právě tam, já pak nastupoval do tramvaje č. 9 a ona o zastávku dál, mi na sebe se usmáli a pak už nic. Vystoupila jsi na Národní třídě, se svou kamarádkou. Dívka, malovaná jak obrázek, a já, nechal jsem jí odejít. Proč?? Snad jsem si zvykl na svou samotu, snad nevěřil si dost, ale vím, že bez lásky není na světě radost. Budu hledat stále dál, vždyť svou lásku já už znám... Pokud čteš mé řádky, dej mi vědět, prosím, chtěl bych ten okamžik vrátit zpátky.

Poslal(a): davesan, 11.3.2006