Touhy snění svitu měsíce, poznat i zapomenout slzy úsměv často střídající se. Volnost ptačích stromů vyměnit za maják oceánů. Pohled očí prachem pouští zalité, kde pramen vyvěrá. Zašeptat malé velké hlouposti, když slunce z vln se narodí a vzhůru se vznést. Moudra starých knih prolistovat s dojetím, vzpomínky bolestí i radostí prodám písním z hvězd přicházející. Nejenom pro lásku obejít kulatý svět. Kdo ví, co poznám v pláních modravých, když k ránu procitám , možná , sen úsměvu bez divadelní masky se šklebící? Někdo mi říká ,drž se a splň si své sny . Nehleď již ke svitu luny a proto našlapuj tiše, uslyšíš píseň hvězd vzdálených, ochutnej třpyt vín červených, poznej koloběh života uběhlého času. Odešel ten čas, který jsi pouze proplakala, vždyť znáš tu sílu, sílu oceánů v modravých dálavách. Dostala jsi dar, prý je to dar úsměvu. Je to dar, který nic nestojí, při pohledu růží rudých. Ty však víš, že ty růže rudé mají trny ostré a velmi často bolavé. A proto našlapuj tiše, uslyšíš tu dávnou píseň hvězd vzdálených. Krok za krokem kráčej výš a výš . Tam vysoko je vidět luny třpyt. Nebo radši použij svůj dar, dar úsměvu. Ten dar dá ti křídla, jsou to křídla andělů a s nimi doletíš až k slunci paprskům. Do dálav větších a hřejivých...

Poslal(a): Iwua, 19.3.2006