Nejlepší by bylo zapomenout... na Tebe, na naše společné chvíle. Ale jak mám zapomenout, když jsi tak blízko? Blízko, blizoučko a přesto nedosažitelný. Jak mám zapomenout, když stále cítím Tvou vůni? Jak zapomenou na Tvoje horké polibky? Jak zapomenout na vše krásné, na ten neobyčejný pocit, pocit bezpečí, štěstí,lásky?
Trpíme pro to, kým jsme. Chtěla bych ležet v Tvém náručí, cítit tlouci Tvé srdce a doufat v nekonečnost té chvíle. Ale ona skončí,viď? A pak to bude jako dřív. Budeme si cizí. Budu dělat, jako by neexistovala ta touha Tě líbat, hladit, laskat, jako bych byla bez srdce.
Neuplyne jediná chvilka, kdy bych na Tebe nemyslela...Jsi pro mě vše...

Poslal(a): ....., 19.3.2006