Smrti se nebojím, smrt neni zlá, smrt je jen součásti tohoto života těžkého... Tak nějak to napsal Jaroslav Seifert a asi měl pravdu. Je jediná spravedlivá, bere si chudé i bohaté, mladé i staré, nemocné i zdravé. A přesto, když nám umře blízký člověk a my se s nim nestihli rozloučit, bolí to. Jediné, co zůstane, jsou vzpominky. Ale přesto ten človek neumřel, zůstal tady s nami,jen v jine podobě. Zůstává v našem srdíčku. Občas si popláčeme a pak utřeme slzy, zasmějeme se společným vzpomínkám a uvědomíme si, že musíme žít dál i bez nich, protože oni by nechtěli, abychom byli nešťastní. Milovali smích...

Poslal(a): Cubicka, 30.3.2006