Pořád na Tebe musím myslet. Chtěla jsem Ti toho tolik říct! Slibovala jsem Ti pomoc se stěhováním, ty jsi ji nadšeně přijal. Chtěl jsi jít s námi na bowling a já nadšeně souhlasila. Měli jsme tolik plánů, o kterých jsme oba věděli, že už se NIKDY neuskuteční! Nikdy nezapomenu na ten pohled, na ten letmý dotyk, na stisk ruky, který byl jak pohlazení, na ten hlas doktora - Rychle se rozlučte a už nechoďte, pán má teplotu a zákaz návštěv. Oba jsme chtěli ještě něco říct, já ti nakonec stiskla ruku a řekla, že přijdu, až Ti bude líp. Že určitě přijdu! To byla středa a v pátek jsi byl mrtvý.
Teď Ti můžu dát akorát kytičku na hrob. Chybíš mi. Byl jsi správný kamarád.
Při jedné návštěvě hřbitova najednou začal foukat silný vítr a mně se vybavila Tvoje tvář. Zavřela jsem oči. Zdálo se mi, že mi něco říkáš. Jdi, jdi rychle domů. Všechno bude dobrý.
Chvátala jsem domů a za chvíli jsem měla telefon. Volal mi přítel, že měl nehodu. Sletěl ze srázu. Auto úplně zničené, ale on měl 1 škrábanec a 1 modřinu.
Já přestála ošklivý úraz jen díky tomu, že mě ,,něco" probralo z mdloby. Věřím tomu, že jsi náš anděl strážný.
Říkejme lidem okolo sebe, že je máme rádi. Jednou na to může být pozdě.

Poslal(a): Hana, 31.3.2006