A najednou se mi chce plakat, nedělám si legraci, tečou mi slzy po tváři, není to ale smích, jak jsi se sám tázal, ne, nevím kde se ty slzy berou, je to lítost nad řekou lásky promarněnou? Sama nevím, kde se ty slzy berou. To není mé víno bílé, nebo že by to snad bylo to tvé víno rudé? Nevím, hádám... proč slzy po tváři mi stékají, a to už dlouho tvrdíš, že ti je se mnou fajn a jemně naznačuješ, že bys měl jít strašit do hajan a ptáš se : co ty na to? Ale dříve než tato věta padla, já říkám, ale ty asi toužíš jíti do hajan a asi sám a já sama. Já sama sebe se ptám, proč slzy mi po tváři stékají .... už asi vím. Je to ta vzdálenost mezi náma. Já jsem pouze tvůj žáček, ty můj předmět život vyučující učitel. Mezi námi řeky proud vzdálenosti. Už asi tuším proč, proč slzy mi po tváři stékají. Tento řeky proud neuznává vzdálenost ,kdy křídla andělů nám na dobrou noc ukolébavku zpívají společných sladkých snů, šum křídel andělů a dar vědění. Tak teď už vážně vím, proč slzy mi po tváři stékají ...

Poslal(a): Iwua, 1.4.2006