...tyhle slova nikdy neuslyšíš, ale přesto ti je musím říct... říct dřív než na ně třeba jednou bude pozdě. Mam tě ráda, víš!!? a tolik mě bolí, že jsem nikdy neměla MÁMU. Mámu s velkym M. Mámu, která by mě pohladila, která by mě měla ráda a která by mi tu lásku dávala najevo. Strašně mi chybíš. A není to jenom těma 150 kilometrama, který nás od sebe oddělujou - mezi náma stojí překážka daleko větší, nikdy ji nepřekonáme... nemůžu ti nikdy odpustit dětství a to všechno, co bylo, i když bych moc chtěla. Ono to ale nejde.. strašně mě to mrzí, ani nevíš jak. Chtěla bych tě obejmout, zašeptat:"mám tě ráda", abys mě poladila a řekla: "já tebe taky".
Asi to v sobě budu nosit celej život a nikdy se s tím nevyrovnám. A to je to, co ti nikdy neodpustím - nemůžu žít. Všechno mi tě připomíná, všechno mi připomíná náš podělanej život... i nějaká zdánlivá maličkost...
A tohle nikdo nemůže pochopit, je to jen mezi náma a my samy to taky nechápem, život je příliš složitej..
Nenávidim tě! Miluju tě! Nenávidim tě a mám tě ráda!!

Poslal(a): Usinka, 22.4.2006